AKTA O / PŘÍPAD 001

Předmět: valaška / obušek připisovaný Ondrášovi
Období: počátek 18. století
Oblast: frýdecké panství a širší okolí
Stav případu: neuspokojivě vysvětleno

 Podle lidových vyprávění měl Ondráš vlastnit zbraň, která nebyla úplně obyčejná. To samo o sobě není nijak překvapivé. Kouzelné předměty se v pověstech vyskytují poměrně často.

 Poněkud nepříjemné je, že tentýž předmět se objevuje také v příběhu o Ondrášově skutečné smrti. A tím se celý případ zbytečně komplikuje.

 Ondráš nebyl pouze postavou z pověstí. V doberské matrice je k 13. listopadu 1680 zaznamenán Ondra, syn janovického fojta Ondry a jeho ženy Doroty. Historický základ našeho spisu tedy existuje.

 Další části jeho životopisu jsou už podstatně méně poslušné. Tradice mu připisuje studia u příborských piaristů, vojenskou službu i různé důvody odchodu na zboj. Přímé doklady jsou však podstatně slabší. Pro Akta O proto zavádíme jednoduché pravidlo: to, že se něco opakuje dlouho, ještě neznamená, že to někdo dlouho ověřoval.

 V lidových vyprávěních získává Ondráš mimořádnou sílu a téměř nezranitelnost. V některých verzích do případu vstupuje čarodějnice; její jméno se podle podání mění. Objevuje se Hana, Divá Hana, Háta či jiná podoba téže tajemné pomocnice.

 Předmět, který Ondráše chránil, však není v pramenech vždy stejný. Dnešní vyprávění často mluví o valašce. Starší písemně zachycená verze z roku 1904 používá označení čarovný obušek – a tvrdí dokonce, že si jej Ondráš za mládí vyrobil sám. Právě tímto obuškem měl být jako jediným zranitelný.

Z hlediska ochrany majitele jde o řešení, ke kterému bychom měli několik připomínek.

Z hlediska legendy však fungovalo výborně.

 V noci z 31. března na 1. dubna 1715 se Ondráš nacházel se svou družinou ve Sviadnově. Tam byl vlastními druhy zabit. Jako hlavní útočník je uváděn Juráš.

 Vrchnost za Ondrášovo dopadení vypsala odměnu 100 zlatých a nabízela beztrestnost tomu, kdo jej vydá živého nebo mrtvého. Motiv zrady kvůli odměně tedy nepotřebuje žádnou nadpřirozenou pomoc.

 Jenže právě zde se názvosloví začíná rozpadat. Některé novější texty mluví o valašce. Starší vlastivědná a folklorní tradice mluví o Ondrášově vlastním obušku. Historie tedy potvrzuje smrt zbojníka rukou jeho druhů. O konkrétním typu zbraně musíme být opatrnější.

 Antonín Klvaňa zaznamenal roku 1904 dokonce dvě varianty Ondrášova konce. V jedné se událost odehraje při tanci v Horákově hospodě ve Sviadnově. V jiné Ondráš po tanci odejde odpočívat do lesa a Juráš jej zabije tam.

 Společný zůstává pozoruhodný detail: vražedným předmětem má být Ondrášův vlastní čarovný obušek. Místo činu se tedy může přesunout, ale problematická bezpečnostní vlastnost výrobku přetrvává.

 Nejjednodušší vysvětlení je docela prozaické. Skutečný Ondráš zahynul rukou svých druhů a pozdější lidové vyprávění z jeho dlouhé nepolapitelnosti vytvořilo nezranitelnost. Zrada blízkého člověka pak dostala ideální doplněk: jedinou zbraň, která hrdinu mohla zabít.

Takové vysvětlení je rozumné.

Tím bychom mohli případ uzavřít.

Bohužel se nám mezitím vrátil předmět.

 V roce 2009 historik Jiří Tichánek oznámil, že v Karolince nalezl předmět, který označil za Ondrášův obušek neboli valašku. Nacházel se u Jany Dočkalové, dcery malíře Jana Kobzáně.

 Podle Tichánkova zjištění měl Kobzáň předmět koupit od vlastivědného pracovníka, který jej kolem roku 1918 zachránil z panských sbírek před jejich rozkradením. Tichánek se následně s majitelkou dohodl na odkupu pro muzejní účely.

To je velmi zajímavá stopa.

 Není to však zatím důkaz, že předmět skutečně držel v ruce Ondráš. Novodobou cestu předmětu dokážeme vyprávět poměrně dobře. Mezi Ondrášem a panskými sbírkami nám ovšem zbývá přibližně dvě stě let, během nichž se spis chová značně nespolupracujícím způsobem.

 Ani tady není situace tak jednoduchá, jak by si administrativní pracovník přál. V některých podáních má kouzelný předmět s čarodějnicí přímou souvislost. Klvaňova verze z roku 1904 ji však k jeho výrobě vůbec nepotřebuje – Ondráš si obušek vytváří sám.

 Čarodějnici tedy nelze ze spisu vyškrtnout. Zároveň jí zatím nelze přiznat výhradní autorství. Oddělení nadpřirozených předmětů požaduje další podklady.

 Máme historického Ondráše, narozeného roku 1680 v rodině janovického fojta. Máme zbojníka, kterého roku 1715 zabili jeho vlastní druhové. Máme starou lidovou tradici, v níž jej Juráš zabíjí jeho vlastním čarovným obuškem. Máme pozdější tradice o kouzelné valašce a čarodějnici.

A máme také skutečný dochovaný předmět, který byl ve 20. století považován za Ondrášův obušek či valašku.

 Nemáme zatím důkaz, že tento konkrétní předmět skutečně patřil Ondrášovi. A už vůbec nemáme důkaz, že jde o předmět, kterým byl roku 1715 zabit.

Případ mohl být jednoduchý.

Člověk měl valašku.

Jiný člověk mu ji vzal.

První člověk přestal být živý.

 Během následujících tří století se však do věci vložili vypravěči, historici, malíři, folkloristé, čarodějnice a několik různě označovaných kusů dřeva a železa.

Výsledkem je situace, v níž víme dost na to, aby nás případ zajímal, a málo na to, abychom jej mohli uzavřít.

STAV PŘÍPADU: OTEVŘEN

 Další šetření: původ dochovaného předmětu, nejstarší výskyt motivu čarovného obušku, původ čarodějnice a přesné znění soudních výpovědí Ondrášových druhů.

 Do vyjasnění okolností se nedoporučuje zkoušet deklarované ochranné vlastnosti předmětu na spolupracovnících.

---

Antonín Klvaňa: Pověsti o zbojnících Ondrášovi a Jurášovi, Český lid XIII (1904)

Sdružení obcí povodí Morávky – historické shrnutí Ondrášovy smrti a následného procesu

Historik Jiří Tichánek a nález předmětu označovaného za Ondrášův obušek / valašku (2009)

Zpravodaj Frýdek-Místek – Ondráš v historických pramenech, matriční zápis a gruntovnice