AKTA O / PŘÍPAD 003 / ŽIVOTOPIS POD LUPOU

Než budeme hledat důvod, musíme vyřešit jinou otázku: který Ondřej z Janovic byl vlastně zbojník Ondráš?

V matrice dobrské farnosti je pod datem 13. listopadu 1680 zapsán křest Ondřeje, syna Ondřeje, označeného jako janovický fojt, a jeho ženy Doroty. Křestní zápis tak dokládá dítě, jeho rodiče a otcův úřad; sám ještě neurčuje, zda se tento Ondřej později stal zbojníkem.

Hned další řádek téhož dne ale patří jinému Ondřejovi: jeho rodiči jsou Vavřinec Kuboň a Zuzana. Oba zápisy jsou z Janovic. Jestli hledáme zbojníka mezi chlapci pokřtěnými právě ten den, samotné datum nás k jedinému dítěti nedovede.

A tím výběr nekončí. V následujících dvou letech jsou v Janovicích v dostupném opisu matriky zaznamenáni ještě Ondřej, syn Adama Kyrpcáře a Kateřiny, pokřtěný 23. září 1682, a Ondřej, syn Jana Pela a Doroty, pokřtěný 30. listopadu 1682. Pro toto období tak máme nejméně čtyři konkrétní křestní zápisy Ondřejů z Janovic. Zápisy o křtu samy neříkají, který z chlapců se později stal zbojníkem.

List s oběma křty z 13. listopadu 1680 si lze prohlédnout v již zveřejněném případu 001 – Ondrášova valaška. Do tohoto článku reprodukci nepřebíráme. Otevřít příslušnou matriku v Digitální badatelně Zemského archivu v Opavě: signatura Fr V 1, folio 504, snímek označený v dostupném opisu 272l. Archivní odkaz vede do knihy; konkrétní list je nutné v ní vyhledat.

Osudy janovických fojtů lze sledovat podstatně lépe než osudy řady ostatních obyvatel. Starý fojt Ondřej předal roku 1709 fojtství synu Janovi. Gruntovní záznamy řeší majetek, dluhy, výminek i podíly dalších členů rodiny. Vyskytuje se v nich také Ondřej. To je cenná stopa pro životopis fojtova syna; není to samo o sobě důkaz, že právě on byl zabitým zbojníkem.

V témže roce se podle dostupného opisu matriky znovu ženil ovdovělý Ondřej Fuciman z Janovic. Historik Miloslav Kroček ve studii o frýdeckých fojtech uvádí, že starý fojt měl s druhou ženou ještě dvě děti. To odpovídá křtům Tomka roku 1711 a Marianny roku 1716, u nichž jsou jako rodiče zapsáni Ondřej Fuciman a Zuska, respektive Zuzana. Ondřej Fuciman je v zápisu z roku 1716 otcem pokřtěné Marianny. Tento zápis může pomoci sledovat život starého fojta, jeho ztotožnění s otcem dítěte však ještě musíme ověřit.

Tady však prameny a jejich pozdější výklady vyžadují další kontrolu. Kroček jmenuje druhou fojtovu ženu Zuzana a datuje fojtovu smrt rokem 1717; starší historik Alois Adamus ji kladl na konec roku 1711. Dostupný opis svatby z 22. května 1709 navíc čte nevěstu jako Jitku Válkovou. Rozdíl ve jménu ani v datu úmrtí nebudeme uhlazovat odhadem: je třeba porovnat přímo svatební, křestní a úmrtní zápis s gruntovní knihou.

O zbojníku Ondrášovi víme z dochovaných zpráv o jeho smrti ve Sviadnově roku 1715 a z dokumentů o následném vyšetřování jeho druhů v Těšíně. Těšínská knihovna uchovává soubor písemností k výslechům z roku 1716. To jsou stopy po činech a lidech jeho skupiny. Údaj „z Janovic“ je důležitý, ale sám o sobě neurčuje, kterému z doložených janovických Ondřejů patřil.

Jak se vlastně jmenoval?

Křestní zápis fojtova syna uvádí Ondřeje, jeho rodiče a otcův úřad, nikoli rodové příjmení dítěte. Ani označení Ondra Janovský, které známe zatím jen zprostředkovaně v souvislosti s těšínským vyšetřováním, samo nemusí být dědičným příjmením: mohlo označovat člověka z Janovic. Přesné znění a souvislost v originálu výslechů ještě musíme zkontrolovat.

Jméno Fuciman ovšem není pouhý pozdní výmysl. V gruntovních zápisech se vztahuje ke členům janovické fojtovské rodiny; historik Alois Adamus například cituje zápis o pozůstalosti starého fojta Ondry Fucimana. Tím je doloženo jméno v rodině, nikoli totožnost fojtova syna a zbojníka. Příjmení Šebesta se objevuje v pozdějších vyprávěních a literatuře. Adamus upozornil, že fojtství přešlo na rod Šebestů až později, a odmítl proto starší ztotožnění zbojníka se synem fojta Šebesty. Každé z těchto označení má tedy vlastní historii; žádné samo neřeší naši hlavní otázku.

Na obrazech uchovávaných v Příboře a Těšíně je Ondrášovi připsán věk 34 let při smrti roku 1715. Pokud by byl údaj správný, odpovídal by narození přibližně v letech 1680–1681, tedy i oběma Ondřejům pokřtěným v Janovicích 13. listopadu 1680. Tyto obrazy však vznikly se značným odstupem od události; podle ikonografického rozboru jsou si navíc podobné a jeden mohl vycházet z druhého. Údaj o věku proto zatím nemůžeme brát jako nezávislé potvrzení totožnosti zbojníka. Těšínský nápis jej označuje také za syna fojta. Musíme zjistit, odkud autor tuto informaci převzal.

Oba obrazy si lze prohlédnout v digitalizovaném Jeřábkově článku: příborský obraz a těšínský obraz. Odkazy vedou na černobílé reprodukce zveřejněné vydavatelem časopisu; v tomto článku jejich obrazové soubory nepřebíráme.

Starší autoři zpravidla začínali od známého konce příběhu: zbojník Ondráš, Janovice, rok 1715. Následně hledali vhodný křest a rodinu. Fojtův syn se nabízel jako silný životopisný příběh. Jenže to, že fojt měl syna Ondřeje, a to, že existoval zbojník Ondráš, jsou dvě samostatná doložená tvrzení. Spojovací článek mezi nimi musíme teprve prokázat.

Vypráví se o sporu s otcem, o útěku ze studií, o odporu proti vrchnosti i o svobodě v horách. Pro každé takové vysvětlení bychom však potřebovali pramen, který spojuje konkrétní událost s konkrétním člověkem. Zatím takový doklad nemáme.

Ani převod fojtství na Jana roku 1709 sám nedokazuje, že byl starší Ondřej vyděděn kvůli zbojnictví. Číst z majetkového zápisu přesný motiv pozdějšího jednání by znamenalo přidat dokumentu slova, která v něm nejsou.

Spis proto nezavíráme. Matriky a majetkové zápisy mohou doplnit životní osudy jednotlivých Ondřejů, ale nemusí prozradit, který z nich byl zbojníkem. Pokud nenajdeme dobový doklad, který ho s některým z nich výslovně spojí, zůstane jeho totožnost otevřenou otázkou. A bez této jistoty nedokážeme doložit ani to, proč se dal na zboj.

AKTA O / pracovní stav vyšetřování / 28. září 2026. Nově ověřené prameny mohou závěr změnit.

← Zpět k případu 003